06/02/2016

Mom's diary #11

0


Jednou si možná bude můj syn říkat jak nás nenávidí, proč o něj máme strach a celkově proč mu nedovolíme to co jsme my sami vyváděli. Vím že se budu rozčilovat, až bude říkat že nevím jak se cítí apod... Všechno tohle přijde opravdu až s dětmi, mrzí mě že jsem na rodiče byla taková jaká jsem byla. Pamatuji si jak mi říkali, že poznám jak se cítí až budu mít svoje děti na to jsem jim vždy odpověděla, že mu to dovolím. Ne nedovolím a i tak vím, že mě bude mít za hloupou.

Nedávno jsem pročítala blogy mladých slečen, které psali jak jim rodiče nechtějí koupit tohle a nechtějí jim dovolit tamto, no ono není nic tak jednoduché. Nejdříve by si všichni měli uvědomit, že opravdu peníze nerostou na stromech ani nepadají jen tak z nebe (určitě by to nebylo na škodu) a jen tak koupit dítěti něco drahého, aby měl chvilkovou radost to pak bolí peněženku. 

V šatně po cvičení, jsem pro změnu zaslechla konverzaci též mladých slečen, jelikož teď je v módě "o-bag"slečna řekla mamince, že chce tuhle kabelku cena je prý 2 000,- (nevím pouze jsem to zaslechla) na což odvětila kamarádka jestli jí koupí mamka i tašku na cvičení, která také stojí 2tis. - to snad pozlacená ne?! K čemu je někomu taška na cvičení za tisíce důležité, že plní účel opravdu jsem tak přemýšlela, jak asi budou probíhat nákupy se synem a zjistila jak jsem ráda, že mám syna.

Abych odvětila jen od témat mladých dívek, které až zjistí jaké to je vydělávat zjistí, že utrácení je hezká věc, ale cizí peníze se utrácejí lépe než vlastní a tak to bohužel je. 

Dneska si pro mě malý nachystal opravdu perný den, jednu chvilku ho zajímají kabely, pak ho zajímá mobil, myš od počítače nebo televize samozřejmost byl i ubrus na stole a chvála bohu, že tam nebyli ty nože. Opravdu jsem zjistila jak malá chvilka stačí, aby dítě nepozorovaně něco vyvedlo, ať už je to cokoliv u nás to dneska byl ubrus a po tom co spadlo pár věcí já dostala menší šok, tatínek nevěděl co se děje a jestli je malý ok, uřvaného syna jsem si vzala do náruče a nechtěla jsem ho pomalu ani pustit aby si náhodou zase neublížil. Upřímně takhle hrozně jsem se dlouho necítila v hlavě mi znělo jaká jsem špatná matka, no když se asi po 5ti minutách utišování začal usmívat bylo mi lépe a věděla jsem, že je v pořádku ubrus zmizel ze stolu a už ho zajímá zase něco jiného. Dnešní zjištění jak se otevírají skříňky bude mít špatný dopad na zítřejší "klidný" den.

Krásnou dobrou noc

Vaše SAGI

Turquoise (handmade) skirt

4

Každý den čeká člověka něco nového, když máme pocit stereotypu i tak je každý den jiný. Včera byl super den, šla jsem si zacvičit domluvila další focení z kterého mám radost, jelikož jsem byla pochválena a večer jsme s manželem zakončili naprosto jinak, malého nám hlídal dědeček a já se po dlouhé době viděla s lidmi z divadla, moje druhá rodina a skvělí přátele, čím dál více mi ta práce chybí a hlavně všichni okolo byli a jsou skvělí opravdu je divadlo jedna velká rodina lepší práce mě nemohla potkat. 

Po dlouhé době jsme si díky nim poseděli i s manželem už dlouho jsem nebyla takhle večer pryč, abych vypnula a mohla si v klidu povídat s dalšími, prostě to bylo super. Ale za to jsme od malého měli jako pomstu minimum spánku :D.

Dneska jsem vyrazila opět s kamarádkou na naše víkendové výlety, být s člověkem kterého znáte už tak dlouhou dobu a řeknete vše co máte na srdci, to je nejlepší co se může dít najednou není stres ani úzkost nic ulevilo se nám oběma. Stále si připomínáme naše staré dobré časy, kdy jsme byli venku skoro každý volný den, blbnuli jsme a nic jsme neřešili, prožili si spolu špatné i dobré časy a na to se krásně vzpomíná i když nebyli všechny dny "pohádkové".

Čím méně se vidím s lidmi které mám ráda, tím více si užívám jejich přítomnost, vážím si jich více než by oni sami věděli, protože každá chvilka je pro mě cennost.

[ Jacket: Textile House / T-shirt: New Yorker / Skirt: Handmade / Shoes: Textile House / Tights: Tally Weijl / Jewelry: Six / Handbag: Guess ]

 



Vaše SAGI

04/02/2016

Mom's diary #10 Life is not easy

0


Člověk nikdy neví jaké to je dokud to nezažije. Bohužel není vždy vše růžové, už delší dobu si u sebe všímám něčeho co mi dnes akorát utvrdil můj manžel. Jsem mu vděčná na každé slovo co mi kdy řekne, ale může on být vděčný mě po tom co jsem chladná a neumím se ani zasmát. Vím, že to je přeháňka a určitě nejsem jediná, které se něco takového děje. Cvičení je pro mě způsob relaxace a víkendové focení s kamarádkou je odpočinek, asi mi opravdu čím dál více začíná chybět práce, zároveň už plavu v hledání bytu pro naší malou rodinu. Vždycky jsem si říkala, že jsem opravdu optimistický člověk a vlastně nekoukám se na všechno jen špatně vím, že všechno přejde, vím že to je jen chvilková záležitost. 

Nevyspalost asi člověka na tolik vyčerpá, že neví ani jak nazvat ovladač nebo opakovat co řekli v televizi. Musím říct - UŽ ABY TO BYLO ZA NÁMI zase takové období, kdy se Vám syn rozvaluje přes víc jak půlku postele i když jste před jeho narozením říkali, že spát u vás nebude a už si jen stěžujete na svých 20cm které vám z postele zbyli. Já se tomu popravdě směji, jelikož buzení se vedle usměvavého a vyspalého syna je úžasné - no kdyby to samé mohl říct i on, ale občas mám pocit, že by mě nemusel tahat za vlasy kvůli tomu abych vstala a všímala si ho. Bylo super ještě pospávat, když jsem věděla že ho zaměstnává tatínek a v jednu chvilku jsem měla ruku ve vlasech a pomalu plakala bolestí. :D Teď se tomu opravdu směji. 

Vaše SAGI

03/02/2016

Mom's diary #09

0


Dnešní šero a mraky nad hlavou sice super náladu nedonesou, ale já jsem se rozhodla si udělat radost maximální. Na to, že se člověk pár dní nevyspí pak jde cvičit a je schopný usnout i na běžícím pásu byl pro mě dnešní den dalšími Vánocemi. Mnou zmiňované neustálé focení za mě rozhodlo koupit si novou zrcadlovku, lepší a pro mě na další učení. Moje radost, když jsem ji nesla domu a rozbalovala bylo jak Vánoce pro malé děti. Od té doby jsem zrcadlovku nepustila s ruky vlastně jen v době, kdy jsem musela nabít baterii a bylo to těžké čekat. Rovnou jsem vyrazila s kamarádkou nafotit malou, to bylo tak krásné a super, no měla jsem z toho parádní pocit. 

Stará zrcadlovka se prodala a já jsem opravdu nejspokojenější, bude mi chybět můj starý mazel, který se mnou byl 4 roky a perfektně mi sloužil nic méně teď přišel nový mazlíček a seznamování chvilku trvá. Teď otázka co jsem měla a za co jsem vyměnila? Měla jsem začátečnickou zrcadlovku Canon 1100D a vyměnila jsem za Canon 700D ♥. Původně jsem chtěla 600D už asi rok zpátky, ne-li více bohužel se mi nepoštěstilo a vlastně jsem nakonec i ráda. Zachytím s ní spoustu momentek a na to se těším.

Vaše SAGI

02/02/2016

Cocoa roll with banana

2


Dnes jsem si pro Vás nachystala recept na kakaovou roládu se šlehačkou a banánem, je to jedna z mých nejoblíbenějších pochoutek rozhodně ji nedělám pořád nebo pravidelně. Mám pocit, že kdybych snědla celou sama naberu aspoň sto kilo. Moje maminka nám jí dělávala a pamatuji si, že nevydržela ani do večera. Nemusí chutnat každému, nicméně já jsem ji milovala i jako malá. K čemu bych takovou roládu (bez banánu) přirovnala, tak asi k lepší a chutnější verzi mléčného řezu.

Banán jsem si tam přidala sama, nemusí tam být a může, můžete tam dát do šlehačky i jiné ovoce to je zcela na vás. Jednou se mi poštěstilo a měla jsem doma belgickou čokoládu, kterou jsem na to nalila to byla kalorická bomba, naštěstí je to už pár měsíců zpátky. Nejlepší věcí na tom je, že je za chvilku hotová což je pro mě výhodou, když syn vyžaduje pozornost.

Ingredience
korpus:
5 vajec
100g cukru (dávám třtinový)
2lž kakaa
5lž polohrubé mouky (s bezlepkovou to také jde kásně)
1/2 pečícího prášku 
náplň:
smetana ke šlehání
banán (jiné ovoce)
podle chuti cukr

Postup
Všechny ingredience smícháme dohromady, je jedno co dáte dříve co o chvilku déle, já si to míchám průběžně. V předehřáté troubě pečeme na 150°C přesně 8 minut. Necháme vychladnout.
Na náplň si ušleháme šlehačku, přidáme cukr podle chuti a ušleháme aby byla krásně nadýchaná, šlehačku rozetřeme po korpusu a na začátek přiložíme banán a zarolujeme. 

Takto je celá roláda hotová, ozdobení a dochucení už je pouze na Vás, přeji dobrou chuť. 


Vaše SAGI

31/01/2016

The last day of the month

0



Odpočinkový nedělní den a vlastně i poslední den v měsíci. Mám ráda, když nový měsíc začíná v pondělí. Jak jsem se již zmiňovala v předchozím článku, že malý pojede s babičkou a dědou pryč a rodiče budou mít klídek. Po pravdě ve chvilce, kdy se za námi zavřeli dveře a naši odjeli s malým to bylo tak divné - moc velké ticho, klid a samota, takový divný pocit pohltil nejen mě ale i manžela. Jelikož nám jako dáreček dal nulové vyspání, kdy jsem ve fitku vypadala spíše jako chodící mrtvola (ale zvládla jsem to), jen si přeji aby už zase spinkal v klidu celou noc. Celý den jsem odpočívala a říkala, jak musím všechno udělat, no rozhodně jsme i tak nestihli vše no bohužel.

Po dlouhé době jsem měla chvilku sama pro sebe a musím uznat, že to bylo fajn jednou se zase starat o to co chci já a ne druzí. Rozhodla jsem se vyblbnout s foťákem a samospouští, takové menší odreagování a urychlení času. Opravdu jsem se tak moc těšila až to moje škvrně budu mít doma, když přijeli a viděla jsem jeho, jeho úsměv to bylo krásné - pak se zavřeli dveře a už klid nebyl. Nevím proč, ale vše se mi dělalo lépe což znamená, že jsem vyžehlila kopu dětského oblečení a uklidila tak to co mi tam strašně překáželo - no nechápu, že jsem se k tomu nedokopala, když byl pryč.

Přeji všem krásný zbytek neděle a posledního dne v měsíci a nejlepší začátek do nového měsíce.




Vaše SAGI

30/01/2016

B&W coat with red handbag

0

Myslela jsem si, že bude dneska krásné počasí a hlavně teplé přeci hlásili 10°C, když jsem vyšla z vchodu zjistila jsem, že jsem hodně na omylu. Teplo mi nebylo, ale nebyla mi ani zima kabát co jsem měla zahřeje, pouze na krku mě nic nehřálo. Kdyby nebyl ten úžasný vítr, který foukal jen tam kam jsem nechtěla bylo by to nejlepší. Procházku jsme si dneska udělali si manželem a naším prckem, venku to opravdu miluji tu volnost a prostor myšlenkám, těším se až bude jaro a já usednu s rodinou na první piknik.

Zítra budu mít svojí premiéru, malého si vezme babička s dědečkem a i když se moc těším, tak nevím co mám v jednu chvilku očekávat - jaké to budou pocity. Na co se opravdu těším je klid, takže můj den strávím ranním fitkem, přípravou malého k babičce a pak uklízet, uklízet a uklízet a samozřejmě něco navařit. Říkala jsem si, že je to super chvilka na to udělat nějaký DIY, ale rozhodně nechci nic slibovat. Sama jsem zvědavá jak bude den probíhat.

[ Jacket: Shein / T-shirt: F&F / Skirt: Textile House / Shoes: Textile House / Tights: Lindex / Jewelry: I am / Handbag: Textile House ]

 



Vaše SAGI

29/01/2016

Next month at the door

0


Další měsíc se blíží svému konci, dneska ráno jsem vstala a vlastně jsem ani pomalu netušila co je za den. Tolik hodin, dnů a měsíců uteklo a člověk ani nemrkne. Vždy se pobavím na vlastní účet, když si vzpomenu na své pubertální "kecy" jak nebudu mít děti, že žádné nechci - to se trošku vymklo kontrole a vlastně jsem teď šťastná. Tolikrát jsem prohlásila, že kašlu na kluky a teď mám manžela, jak ráda se pobavím nad svými výroky. Bylo jich více, ale na to by mi nestačil ani čas. 

Ještě nedávno jsem chodila na základní školu, opravdu velice ráda vzpomínám na staré dobré časy a modlím se, aby můj syn nebyl stejný jako já. Nedělali jsme selfie, protože jsme tou dobou ani nevěděli pomalu co to je, když jsme se vyfotili nedávali jsme to všude, buď to bylo schované nebo smazané. Staré dobré časy, když nadešla doba vybrat si obor a školu, přála jsem si jít na krejčovou a to se mi bohužel nezdařilo, rok jsem chodila na obor kde se šilo a vařilo a tou dobou pro mě vaření bylo spíše mučení. Když jsem navštěvovala starou dobrou základní školu poradila mi učitelka jet do Liberce, dokonce mi tu školu našla a já jsem tam opravdu jela studovat, věřte nebo ne byli to moje nejlepší 3 roky života. Zažila jsem si tam snad všechno, radosti i smutek, lásku i zlomené srdce ale hlavní pro mě bylo, že jsem si tam našla přátele. Dvě moje kamarádky za mnou v době těhotenství i po přijeli, to by jen tak někdo neudělal a stále se těším až dorazím naopak za nimi.

Je zajímavé jak každá chvilka a každá situace ať už dobrá nebo špatná z nás dělá lidi, některé lepšími a vytrvalejšími - i naopak. Všechno co jsem zažila pro mě bylo poučné, řekněme že jsem za to i ráda. Nemám ráda, když mi lidé omílají o hlavu mojí minulost - vlastně neměla jsem to ráda, teď se ráda s klidem pousměji a řeknu si, že každý nemohl být dokonalý a rozhodně ne v pubertě. 

Přemýšlím nad tím jaké to bude za šest let touto dobou, až mi malý přinese první vysvědčení a já ho pochválím jaký byl šikovný. Každé období života má to svoje, rodiče na mě byli hrdí a já budu hrdá na svého syna, vychovám ho nejlépe jak jen dokážu. Těším se co mi další měsíce, dny i hodiny přinesou, protože každý okamžik je podle mě psaný v osudu, ale rozhodně neznamená, že ho neumíme zlomit a najít cestu k lepšímu osudu.

Krásné poslední lednové dny

Vaše SAGI

27/01/2016

Mom's diary #08

0


Krásný středeční den, který jsem zaručeně zvládla a mohu být ráda. Opravdu jsem nečekala, že se mi toho na jeden den naskytne tolik asi mám vždy pocit, že je toho málo a pak zjistím že mám vlastně i dítě. Ti kteří sledují stránku přes FB si všimli věcí na prodej, no samozřejmě to není všechno - takže jsem měla samé předávání věcí. Takhle ono to opravdu vypadalo, když zpětně koukám jako bych ani nic nedělala a tak furt přemýšlím proč jsem byla tak KO. 

Dneska jsem například téměř vůbec nespala, asi se mi mstí za pár nocí, které jsem krásně prospala a nebo mu také mohou růst zoubky. Prostě a jednoduše celý den unavená. V 11 hodin jsem měla předávání balíku a nebyla bych to já abych nepřišla aspoň o 15minut dříve, samozřejmě začal stres (měla jsem hodinu čas) pocit nic nestíhání, malého nakrmit a jestli není venku zima aby byl dost oblečený. Stále zjišťuji jak mi dělá problém čas, musím být všude včas a nejlépe jako první - jako kdysi v největším mrazu čekat na kamarádku a samozřejmě jsem musela přijít o půl hodiny dříve i když ona chodí o půl hodiny déle. To je jedno zpátky k dnešku, před předáním čekám, vyhlížím chroupu si oříšky a najednou přijde paní, naprosto super člověk dokonce je to vojačka což jsem úplně koukala a získávala můj obdiv. Asi tak půl hodinku po předání bot jsme si v klidu povídali a opravdu takhle skvěle jsem si snad dlouho nepopovídala, malý se na ní usmíval no byla takový sluníčko a opravdu bych ani neřekla, že je povoláním voják opravdu musím říct váu. Často se s cizími lidmi takhle nesetkávám a rozhodně ne jak jsem zmínila s vojačkami, který opravdu získávají můj obdiv ani je nemusím znát. 

Poté jsem letěla na poštu, kde jsem samozřejmě odeslala balíček (co jiného :D) abych měla z krku všechno a můj stres se utlumil. V klidu jsem se ještě s malým prošla po městě, má celkem často ve zvyku usnout po cestě domů :D. Když se blížil čas jídla, tak jsem už opravdu pelášila domů nepotřebuji ještě aby mi dítě řvalo na celé město (mám hodné dítě venku neřve, na poště ano). Klid, nohy nahoře a chvilku odpočinek to bylo tak krásné, jen jsem si spletla čas a měla pocit že mám dvě předání v jeden čas, no byla to velká chyba chvilku na to mi psala slečna, že bude za 10minut na místě setkání takže jsem se hanbou mohla propadnout, tak zle jsem se cítila a provinile. Rychle vzbudit manžela (chudák můj spal po noční, jsem zlá manželka), moc radost neměl a ani já ne, úplně mi to změnilo plány a hlavně přerušilo klidné spaní muže. Naštěstí místo setkání mám kousek no divím se, že se moje rychlá chůze nezměnila v běh, byla jsem tam do 10 minut a ještě se slečně 5 minut omlouvala (trapné), fakt šílené vyzkoušela si pončo a večer napsala, že zájem nemá (to jsem skoro běžela a ještě zbytečně, sranda samozřejmě). Rychlou chůzí jsem šla domů pár minut odpočinula vzala tašku na cvičení věci k předání a zase frčela, divím se že jsem nezmagořila. Klidné a rychlé předání to pro mě bylo "JUPÍ", honem do fitness a co myslíte rychle jsem se před cvičením najedla až jsem při běhu měla celkem křeče to opravdu nebylo příjemné. Cvičení bylo dneska opravdu velmi zábavné až mám pocit, že jsem měla opravdu takový částečný den blbec. 

Po tomto všem jsem konečně šla domů (ach sladký domov) a věnovala se svému lumpovi, byla ráda doma v klidu a s pocitem že nikam už nemusím chodit.

Vaše SAGI

26/01/2016

Mom's diary #07 Fotící den

0


Dnešní krásný den jsem strávila opravdu příjemně, jak jsem se již zmiňovala nejednou chodím fotit a baví mě to, nejsem rozhodně žádný profesionál, rozhodně nemohu říct ani že jsou fotografie dokonalé. Pro mě je hlavní spokojenost druhých což zatím (ťuk ťuk) přetrvává. Většinou se ze svých chyb učím a snažím se stále zlepšit, přemýšlela už jsem i o kurzech, ale vážně do toho nechci cpát peníze však nechci být žádný profesionál. No a abych se dostala k dnešku, protože po opravdu dlouhé době jsem viděla svojí kamarádku, poznala jejího nového přítele a viděla její dva úžasné syny. 

Co k tomu dodat, zjišťuji jaká je to dokonalá antikoncepce vidět kluky jak si hrají a dovádějí, vlastně dívat se na to co mě za pár let čeká - to je radosti, opravdu jsem se musela smát, jak si užívají dovádění. Zároveň jsem ji obdivovala, protože je mladší jak já a zvládá všechno, dvě své děti a zároveň si užívat života. Kdysi bylo normální v mém i jejím věku mít děti, dneska na nás každý kouká divně. Mladé maminky se už moc často nevidí nebo tedy co neustále slýchávám. Nezkazili jsme si život, máme ho takový jaký jsme chtěli a dokážeme si užívat i s dětmi. 

Focení s ní a těmi raubíři bylo fakt skvělé, prvních 15 minut se mi kluci krásně věnovali, chtěli se fotit usmívali se to bylo sladké ♥. Najednou z ničeho nic jeden koukal jinam, druhý koukal kam kouká bráška a najednou jeden zmizel a už jsem je rozhodně pospolu nechytla. No aspoň že maminka mi neutíkala s přítelem ze záběru, ale chudák se musela soustředit na kluky a zároveň na mě. Musím uznat jak skvělé to bylo odpoledne, člověk rád jde na procházku s rodinou a i s přáteli, pobavit a povídat si o všem to já můžu. No rozhodně to mám raději než psaní, jsem kontaktní osoba a strašně ráda si s lidmi povídám.

Občas mám spíše pocit, že lezu lidem na nervy. Ve fitness kam chodím už jsem se dala do řeči s pár lidmi (ženami), byli strašně příjemné a do dnes se s nimi ráda pozdravím a nemusím na ně mít ani facebook abych s nimi prohodila pár slov. I když mi překvapila jedna slečna, kterou jsem tam poznala - při povídání jsem jí řekla, že se vracím do formy před těhotenstvím a ona chudák vykuleně povídala, že by to do mě neřekla (haha) prý vypadám na 16, ách sladkých šestnáct. (No bohužel těch 6let na víc prostě musí být přičteno. )

Zítra mě opět čeká trénink a já se strašně těším až si zacvičím, před tím mě tedy čeká pár povinností, tak hlavně ať vše stihnu.

Vaše SAGI
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...